Tentokrát jsem se do Nepálu nevydal sám, ale s mým kamarádem Rosťou. Plán byl jasný, dostat se co nejblíže k nejvyšší hoře světa Sagarmátha neboli Everestu. Druhý den po příletu do Kathmandu jsme měli štěstí. Právě probíhal  svátek oslavující  příchod jara -  Holi. Tisíce lidi vyjdou do ulic a tančí, zpívaji a hážou po sobě barvy v prášku a cákají vodu. Zažít festival Holi je velký zážitek, ale za mne bohatě stačí jednou za život, barvu jsem nacházel na sobě ještě dva týdny potom.

               Jako trek jsme vybrali Three passes v okolí Everestu. Jedná se o náročný trek přes tři průsmyky a navštívení základního tábora Everestu. Z Kathmandu jsme letěli malým letadýlkem a s velkou kocovinou do Lukly, jedno z nejnebezpečnějších letišť na světe, kde započala naše cesta k Everestu. Během dvou dnů jsme se dostali do Namche Bazar, kde je první zastávka pro aklimatizaci. Aklimatizaci není radno podcenit a každých tisíc výškových metrů by se měla udělat denní přestávka. Pokračovali jsme dál další dva dny přes Tengboche a Pangboche (dvě významné vesničky pro budhismus, kde se konají slavnosti a v jednom z chrámu mají už  stovky let jako relikvie skalp a ruku Yetiho .Ale podle testu DNA jde jen o lidskou ruku a srst vysokohorské kozy, bohužel) až do Dingboche, kde nás čekal další den na aklimatizaci. Během volného dne přišel Rosťovi email o zrušení jeho letu kvůli rozrůstájíci corona virusové pandemii. Jediné řešení pro Rosťu bylo koupit co nejdřív novou letenku zpět do Česka. Let měl za pár dní a tak se musel z treku otočit zpátky do Lukly a letět zpět do Kathmandu. Ještě předtím jsme zdolali Chukung Ri s 5545m nm. a poprvé se dostali nad 5 tisíc. Mne další den čekal první průsmyk s názvem Kongma-La.  Průsmyk se považuje za nejtěžší z těch tří a taky že mi dal pořádně zabrat. Na druhý den mě  skolil . Dostal jsem vysoké horečky a rýmu a v 5 tisících nad m. a s -10 stupni Celsia v pokoji to není dvakrát příjemné.  Po dvou dnech kurýrováni jsem se vydal do základního tábora Everestu , který byl úplně prázdný kvůli corona viru. Všechny expedice byli zrušené vládou. Nemoc se nelepšila a situace ve světě se zhoršovala a ja se musel rozhodnout jestli pokračovat přes další průsmyk. Rozhodl jsem se  vydat na cestu zpět do Lukly. Po cestě zpět jsem  začal potkával vojáky kteří pomalu zavírali různé cesty a snažili se posílat turisty zpět do Lukly. Den před totálním lockdownem jsem si koupil letenku z Lukly a z Kathmandu do Prahy... oba dva lety byly zrušeny a ja zůstal zaseklý v Lukle  spolu asi s 150 dalšími turisty. Po čtyřech dnech čekání se rozjelo letiště a všechny lety měly za úkol dostat turisty z hor. Let to byl pro mne nejhorší v životě neustále propady a turbulence a měl jsme pocit že letadlo neletí ani chvilku rovně ale jen driftuje. Po púl hodině adrenalinu přistávame v Kathmandu.

               V Kathmandu je karanténa a není možné se volně pohybovat. V ulicích na každém rohu stojí armáda a policie.Po dvou týdnech v hostelu se daří české ambasádě ujednat repatriační let pro Srí lanku a Nepál. Díky tomu se dostávám domu.

​