​

 

První zemí, kterou jsem na své dvouleté cestě navštívil byl Nepál. Země chaotická svým vlastním neotřelým způsobem, plná vůní koření a jídla s nejlepšími momo knedlíčky. 

 

Nejel jsem zde nikterak vybaven, ani s plánem na cesty, znalostmi a už vůbec ne zdatnou angličtinou. Prvních pár dní, které jsem strávil v Kathmandu jsem potřeboval na to, abych se rozkoukal. Nejzákladnější  bylo se naučit rychle odmítat všudypřítomné pouliční prodejce, kteří jsou opravdu otravní. Trik je vtom, že je musíte dokonale ignorovat a ani nezačínat konverzaci. Po rozkoukání jsem si zařídil potřebné povolení pro trek, registrační kartu TIMS a permit.  Autobusem jsem svezl do dalšího z měst - Pokhary a pak dál do Besi sahar. Města, které se stalo startovním  pro můj 17 denní trek okolo masivu Annapurna. 

 

Výhodou bylo, že jsem se na trek vydal po sezóně a tak se mi spíše než návaly turistů naskytly úctyhodné výhledy .Před průsmykem do nejvyššího bodu mé 250km trasy jsem potkal trojici Čechů, kteří mi pár dní dělali společnost jinak osamělé cesty. 

 

Po ukončení treku jsem pokračoval do Lumbini - místa narození buddhy. Místo je opravdovým centrem buddhismus a každý stát, ve kterém se toto náboženství uznává zde má postaven buddhistický klášter. 

 

Zastávkou na cestě mi byl i Chitwanu se svou přírodní rezervací, kde volně žijí tygři, sloni, nosorožci a další divoká zvířata. Měl jsem zde možnost setkat se i s mládětem nosorožce. 

 

Jednou z posledních cílů v Nepálů před návratem do Kathmandu, bylo posvátné jezero Rara na severo-západě země. 

 

Poslední měsíc jsem strávil prozkoumáváním okolí Kathmandu a vyřizováním víz na mou další cestu. 

 

Strávil jsem v Nepálu 3 měsíce a rozhodně jsem zde nebyl naposled. Nepál mě chytil za srdce svou barevností, divokostí a opravdovou jedinečností.