Vietnam, 3 měsíce 5000KM A HONDA DETECH 125CCM
Na imigračním v Hanoi jsem měl pocit, že pracovníci mají v popisku práce být nonstop protivní, arogantní a úsměv je něco co bylo zapovězeno. Neztrácel jsem dobrou náladu a každého pracovníka jsem pěkně pozdravil SinČao a usmíval jsem se. Po hodině jsem měl tří měsíční vízum nalepené v pase a mohl jsem pokračovat k poslednímu oknu ke kontrole pasu a víza. Opět s úsměvem zdravím, opět je mi odpovědí kamenná tvař až do chvíle kdy se úředník podívá do pasu pak hned na mne a zpět do pasu a zopakuje to asi pětkrát. A v jeho tváři vidim potlačovaný záchvat smíchu, který se snaží rychle schovat. Já se začínám taky smát. Dostavám razítko a pouští mne dál. Pro upřesnění situace, na fotce v pasu mam delší ulízané vlasy a pohled dementa a teď si z Thajska vezu pod nosem knír jak Fredy Mercury a pod pravým okem pinkla s jedné divoké thajské noci:D
Každopádně mi tahle situace vykouzlila úsměv na tváři a dokázala ,že to byla opravdu jen póza ,kterou tam museli všichni hrát a ve skutečnosti to mohli být milí lidé .
Taxíky na letišti stojí opět ranec (600kČ) a autobus do centra 30 Kč. To už je pořádný rozdíl, Jedinou výhodou taxíku je, že vás zavezou přímo na hostel a mne se opět stává ,že je půlnoc a já stojím uprostřed města bez funkční GPS. Ale už to není čína a ja po půl hodině nacházím můj Hanoi Centre Hostel. Za necelou stovku zde dostanete postel v dormu se závěsem pro pocit soukromí a vlastní zásuvkou na dobití elektroniky. Snídaně formou bufetu a každý den v 7 večer se narazí malá bečka s gratis pivem. Za necelých sto korun dobrý ne?
Hanoi žije v noci stejně jako za dne, všude je spousta lidi ,vůně jídla a milion motorek. Doprava je ještě šílenější než v Nepálu. Semafory se vůbec neřeší každý se nacpe tam kde je zrovna místo ať je to třeba v protisměru. Přejít silnici se na první pohled může zdát jako nadlidský úkol. Fígl je vtom jít prostě jen rovně a nikdy neudělat krok zpět. Motorkáři s tím počítají a snaží se vás objíždět za zády. Krok zpět je nejrychlejší cesta do nemocnice.
Hanoi a život v ní je neskutečně fotogenický.
Nejvíc mne baví ,malé dětské stoličky v ulicích které slouží jak zahrádky u nás. Na výšku mají maximálně 20 cm a použivají je všichni.
A člověk si na ně rychle zvykne. Má to taky svůj praktický účel. Některé restaurace se se svými stolečky roztahuji až za svůj prostor. V jedné takové jsem nevědomky seděl a z ničeho nic z dálky mladý vietnamec něco hulákal a vtom vyběhli dva zaměstnanci a rychlosti blesku posbírali všechny stoličky a schovali je. Do 30 sekund zpoza rohu vyšla policejní hlídka. Když se ztratila z dohledu byli stoličky zase na svým nelegálním místě.
Každý večer jsem si pak chodil sednout na ulici dát bagetu (banh-mi) a pivko. Pozorovat život na ulicích. Bagety se dostali do Vietnamu při kolonizaci Francii společně s latinkou a křesťanstvím. Přidal bych ještě žabí stehýnka ale mám pocit, že ve Vietnamu se jí vše co se hýbe odjakživa.
Na další den jsem byl domluvený na pivo s Pavlem a jeho přítelkyni Adél. Jejich cesta je dost podobná té moji. Taky už jsou pul roku v Asii, taky začínali v Nepálu a taky míří na Nový Zéland. Blog s jejich cestou: www.vsechnyritesveta.cz. Vybrali jsme si jednu z mnoha Bia Hanoi pivnic v centru města. Pivo bylo parádně ledové, pije se ve třetinkách a hlavně bylo čepované! Cena byla směšná asi 10 korun což není v Asii obvyklé většinou se pohybuje cena kolem 3 USD a jen v lahvi. Kopli jsme do sebe dobrých 8 třetinek jak nic a pokračovali na Beer Street. Kde jsme cíleně šli najít bar s Happy ballons. Veselé balonky nejsou nic míň než balón nafouklý rajským plynem. Po inhalování se dostaví stav kdy, se zdeformuje cela místnost před vámi a dostanete nekontrolovatelný záchvat smíchu. Balonku jsme nakonec zfoukali každy asi pět.
Další den mne ráno probudila opice skákající po posteli a soubor malých pištících myší. Zatím jedna z největších kocovin, kterou jsem na svých cestách si pořídil. A to mne dneska čeká koupě motorky.
Pavel si nakonec rozmyslí koupi a půjčuje si poloautomatického skutra a vyráží na svou cestu po severu. Já s majitelem jedu do skladu motorek na druhé straně města. Jakmile se vyprostíme z úzkých uliček starého města dostaneme se na hlavní silnici, která připomíná 10-pruhový chaos . Každý se snaží jen dostat trochu dopředu a nikdo se o nikoho nezajímá. Všichni přes sebe troubí a najíždějí do protisměru. Naprostá anarchie. Hlavou se mi honí jediné: "Jak mam v tomhle marasu řídit motorku?!" a ještě k tomu v manuálu. Zrodila se mi myšlenka ,že se nechám motorku dovézt k hostelu a ráno se budu snažit dostat z města co nejdřív abych se vyhnul provozu. Ve skladu je asi 70 motorek. Šefík si zapaluje cigáro a úplně na mne sere. Prý si vyber. No dobre ty kokote. Já se vtom tak vyznám. Chodím kolem motorek jak péro a snažím se předstírat ,že tomu aspoň trochu rozumím. Nakonec se zastavím u třech motorek s cenovkami 280$ 350$ 500 $.. Honda Win Detech 125cc z roku 2016 i když vypadá vyrobena v roce 1980. "New One!, Good one!" Vyzkoušim. Jdu se projet po ulici. Řazení , jednička, dvojka, brzda, plyn kua, spojka nevím co mačkat dřív. Projedu ulici pětkrát, motorka mi chcípne desetkrát. Ok I will take it. Zítra si ji vyzvednu na prodejně. No no ! Now! Jedem, nejlepší lekce pro tebe. Fuuuuu no dobře, jsem nervózní a u zadku mi lepí ale je to vzrušující pocit. Maximálně se nebourám ,no. Celou cestu jsem se držel šéfika jak klíště a nepřemýšlel jsem jinak bych se zbláznil. Šéfik prostě na hlavní ulici najel skrz do protisměru. Kdybych ho nenásledoval tutově ho ztratím. Vjel jsem za ním a ani nevím jak ale zázrakem jsem vyjel na druhé straně bez problému. Něco ten šílený vietnamský chaos do sebe má a nějak to funguje. Zaparkoval jsem a v mžiku jsem si skočil na jedno orosené se uklidnit jak se mi klepali ruce. Před odjezdem jsem nakoupil poslední nezbytné věci jako motobrašny a celtu a pláštěnku.
Nakupovaní v Hanoi je neobvyklé pro nás. Mají třeba ulici kde se prodávají jen brýle a tak nákup věcí na motorku byl pro mne hodně jednoduchý. Stačilo jen v mapách najít ulici kde je prodávají a třeba v aplikaci Maps.me je přímo od uživatelů udělaná značka. Žádný ranní úprk z města se nekonal. Chlápek ve vedlejší místnosti celou noc prochrápal a já se dostal do sedla až v 10 dopoledne. Provoz už byl šílený a já opět vyhukaný z toho co se kolem mne děje. Několikrát mi to chcíplo přímo uprostřed rušné křižovatky. V Česku by mne okamžitě vytroubili a vynadali do kohoutu, čuńáku, kurníků a pod. Tady ale ne. Každý ladně s nezájmem objede a ty máš čas v klidu si nastartovat a odjet. Hlavní je nestresovat a nepanikařit.
Moje GPS mne celou dobu vedla nejkratší cestou ven z města přes dálnici a to se mě stalo osudným. Na dálnici nemají motorky co dělat a ja musel hledat cestičky jak se dostat z města. Povedlo se mi to až po hodině a půl. Jakmile jsem opustil město a dostal se na venkov se mi už řídilo jedna báseň. Dneska jsem ještě nejedl je kolem druhé odpoledne a žaludek kňučí čím dál hlasitěji. Zastavuji u místa kde bych mohl dostat něco k snědku. Než stačím slézt z motorky už na mne mávají místní od stolu. Přijdu, pozdravím a už mám nalito. Chlazené pivko nikdy neodmítnu. Připijem si a jeden zaťuká na sklenici jako signál, že se pije na EX. MOT HAI BA! BO! Dolito jsem měl hned v zápětí. Anglicky neuměl nikdo takže pomohli nohy, ruce. "Hanoi to Yen Bai."" Aaaa ok ok MOT HAI BA BO!. Opět okamžitě dolito A Mot HAI BA FUCK co to je? Soutěž kdo se ožere v co nejkratším čase? Jsem tady 5 minut mam v sobě 3 pivo a chtějí mi lít další. Zvedám se a doslová skáču na motorku a ujíždím pryč v pěkně podnapilem stavu. Najíst se mi nepodařilo ale už mne to tak netrápí a v dobré náladě pokračuji.
Rozmanitý , úžasný ,deštivý přátelský takhle bych popsal Vietnam po třech měsících v sedle mé 125cc motorky.
Od severu po jih jsem najezdil okolo 5000 tisíc kilometrů
Severní Veitnam Zatím u mne vede na prvním místě!Neskutečné scenerie, nejusměvavější lidé! Mám za sebou 4dny roadtripu momentálně jsem v měste Lai Chau a vyjíždím směr SAPA... Za 4 dny jsem stihl 4krát položit motorku do blata kdy při této příležitostí jsme se snažil vymyslet tak sprosté slovo které ještě lidstvo nevymyslelo Byl jsme ubytovaný u místních pod střížkou která fungovala jako ložnice,jídelna,kuchyň,obchod, garáž v jednom. Snídaně začla místní pálenkou která mne nakopala hned v 6 hodin ráno :Da dále pokračovala rýží s špenátovou omeletou:) Dále jsem potkal český pár který taky už cestuje půl roku po Asii a měl jsem možnost je blejsknout v tradičním oblečení Hmongu:) už vyjíždím dál ale na severní veitnam se zaměřím více a budu více postovat fotky... naprosto mne tady vše uchvátilo a i ten měsíc si myslím bude tady málo:D
Už ani nepočítám kolikrát jsem zmokl ale s mojí cool pláštěnkou která mi za jízdy vlaje jak supermanův plášť jsem aspoň bavíčko pro všechny děti okolo :D Po cestě jsme měl možnost viďet spoustu místních zvyků jako je třeba lakovaní zubů na černo,ve veitnamu jsou všichni lidé strašně usměvaví takže než stihnete pořádně zaostřit tak si na okamžik myslíte že v puse nemají ani jeden zub..:D Dále lidé z vypáleným červeným kolečkem na čele které je od nahřátého bůvolího rohu za účelem zahnat bolení hlavy.. Etnické skupiny se rozdělují podle barev oděvu nosí ,když jsem projížděl oblastí červených dao měl jsem pocit že projíždím santovou vesničkou :D všechny ženy mají na hlavách červené šátky s bílým lémovaním :) Při nočním přejezdu ze SAPY do Bac Ha jsem na železničním mostě zahlédl mlhavý obrys zajíce a rozhodl se ho chytit,strategie byla následovná předním kolem jsem najel mezi koleje tak aby se kolo šprajclo a já mohl nabrat akceleraci přeletem přes řidítka a chytnou zajíce který tohle nemohl čekat :D nechápu jak se mu povedlo utéct a ještě mi ukrást pravou směrovku zrcátko a páčku od brzdy... Šikovní kluci v servisu mi dali motorku do kupy a ještě vyměnili olej v motoru a to celé za pěkných 140kč:D Etnický trh v Bac Ha Patří mezi největší trhy a díky tomu máte šanci na jednom místě vidět lidi s různých etnických skupin pohromadě.Tím se z trhu stává krasné barevné představení. V první části je ovoce,zelenina,koření oblečení a podobné věci..druhá část je trh se zvířaty což už je jen smutná podívana pro otrlé...prodej štěňat..prasat v pytli... každou chvíli nějaké zvíře řve když jej snaží narvat do malé klece připevněné na motorce...udělal jsem pár fotek a rychle zmizel... V příštích dnech mne čeká objevovaní provincie Ha Giang:)
Coc pai - místní nalívarna - s místími jsem vypil nejeden džbánek piva i když jsme si nerozumněli a zkoušeli to rukama nohama pěkně jsme se nasmáli ..holčička měla ze začatu ze mne strach ale získal jsem si jí zvonečkem to už pak lítali uměvy na každou stranu a cinkalo se,jenže foťák to zase všechno zhoršil tak jsem ho radši po téhle fotce zase schoval:)
17.Den Road tripu V provinci Ha Giang jsme strávil zatím nejvíce času ze všech provincii.Výhledy jsou nádherné ale to není ten důvod proč jsem tam strávil tolik času... Může za to prokletá klimatizace! Když mi při svižným střihaní ostrých zatáček už po třetí natekl z nosa až do ucha , jsem si řekl dost tohle je třeba vyležet .. Ubytoval jsem se v Homesteyi v jedné zapadlé vesničce...Paní domácí jsem se zeptal na večeři a jestli je schopná mne udělat "an chay" (vegetariánské jídlo) s úsměvem kývala... Večeře byla neskutečná plný stůl jídla a většina vege pro mne (příjemná změna! naposled mne nalákali do jídelny : říkam "an chay"?? yes an chay sit sit! donesli mi rýžové těsto posypané cibuli a na dochucení magi:((:D ) jedli jsme všichni spolu u jednoho stolu ,Ona, její manžel ,syn a dvě holčiny (USA/Canada) a každé druhé sousto se zapíjelo silnou domácí rýžovou pálenkou!:)vynikajcí byla...D V noci skoro nespím a třepu se v horečkách...konečně usínám kolem 5té ranní ...duc duc Duc DUC DUC rozlepují ještě ani nezalepené oči..co se kua děje...mrknu n a mobil....7:15 - vylezu z pokoje na balkón, soused si vytáhl ke kopaní záhonků bedny a na plné pecky měl puštěný splašený electro house...pohupuje hlavou směje se na mne ukazuje na bednu a zvedá palec v té chvílí ho chci propálit očima...ale usměji se ,zvednu palec a jdu si narvat něco do uši... nakonec proležím ještě dva dny... Ma Pi Leng Pass Nejhlupší kaňon ve Vietnamu,Cesta se stavěla v 60.letech je současti projektu dálnice štestí ,která měla propojít nejsevernější část vietnamu kde do teď žili etnické skupiny v horách naprosto odloučené od okolního světa. Při stavbě zahynulo hodně lidí a úsek je celkově nebezpečný
Podařilo se mi dokončit svůj dva tisíce km dlouhý okruh na severu a vrátil jsem se do Hanoje kde jsem hodil motorku do servisu a trochu si odpočinul.
Dal jsem si na jídlo po dlouhé době něco jiného než rýži nebo nudle...(špagety):D:D a obžíral se
Banh mi - Bagety co tady dotáhli Francouzi(díky bohu za to,křupavá čerstvá bageta je v asii naprostá vzácnost)- díky hromadě čerstvých bylinek,převážně koriandru, jsou neuvěřitelně chutné a takově svěží
(ale stejně se těším na bíly rohlík a chleba morávku ) jinak vietnamci nepoužívají nůž ale pěkně bagetu rozstříhají nůžkami ,naprostá pecka ,rychlé jednoduché nehrozí zranění v budoucnu budu používat jedině nůžky než
se pižlit nožem.. po dvou dnech v Hanoji jsem se vydal na poslední dvě zastávky v severním vietnamu (Halong bay a Ninh Bihn)noo a po cestě se mi podařilo vytratiť peněženku.. s kreditkou,řiďičákem a modrou kartičkou od motorky...
(techničák)
Sám jsem věděl že je jen otázkou času kdy tenhle den příjde a byl jsme připraven ,naštěstí kreditky mám dvě a řidičák mi zbyl mezinárodní... Ti co mě znají lépe toto absolutně nepřekvapí. a ti co mne znají opravdu dobře teď tleskají v postojí že jsem to ztratil AŽ po pul roce Problém je modrá kartička... Policie má teď právo mi vzít motorku jako kradenou a přes hranice s Kambodžou se sní taky nedostanu.. Takže plán B...Vynechal jsem největší lákadlo
severního vietnamu Halong Bay s tím že se tady určitě někdy vrátím a vyrazil na punkovou jízdu směr Saigon...minul 5 policejních hlídek a budu doufat že si mě nebudou další 3 týdny všímat
Dojel jsme do Phong Nha a naivně jsem si myslel že navštívím největší jeskyni na světě Son Doong. Jeskyně byla objevena a prozkoumána až v roce 2009 a na stránkách jsem se dočetl že celý trip do jeskýně je dlouhý týden cena je 3000 doláču a je vypsaný pořadník pro vstup...tak snad někdy v budoucnu... vydal jsem se tedy do jiné a před vstupem jsem uslyšel češtinu a tak jsem se seznámil s českým párem a hned jsme se domluvili na večerním pivku... Na druhý den jsme trpěli všichni....:D nvm co vtom pivu bylo ale takhle mi dlouho v hlavě netřískalo..:D Hue V minulosti hlavní město Vietnamu kde sídlil královský rod Nguyen..(nejčastější příjmení... něco jako Novák v ČR) Status hlavního města ztratilo po druhé světové válce a hlavním městem se stala Hanoj. Přidal jsem se na obhlídku města kterou pořádají místní studenti s tím že si procvičují a zdokonalují svojí angličtinu a přiblíží vám historii Hue a Vietnamu...Cena není stanovená a záleží jen na vás jaký necháte dýško... U oběda se rozjely veselé historky o špatné výslovností jako například: že si dvě asiatky v UK objednávali : Can I get two cokes a coke vyslovovali jako cock:D potom že na zelandu E vyslovují jako I --can you put your beer on the deck... :D a pod... a já si vzpomněl jak jsem ještě nedávno vyslovoval v baru: Happy Hours jako Happy whore :D Další zajímavá atrakce pro mne byl zábavní vodní park na který došli peníze a nikdy nebyl otevřen a už se pomalu rozpadá... Dneska jsme vyjel směr Danang a počasí bylo takové všelijaké mraky se honili, vítr zesiloval ale vždy spadlo jen pár rychlých kapek a přestalo, tak se to opakovalo ještě několikrát až jsme si začal dělat srandu že ten mrak je v důchodovým věku a už ani není schopný intenzivně pustit déšť ... a už jen tak pokapáva:D ... jako by mne slyšel .. přišla taková průtrž...ani jsme si nestihl nasadit pláštěnku a už jsme byl komplet mokrý...ale duurch...:D Zaktovil jsem to na pláži v pulce cesty v hostelu a snad se do zítřka počasí uklidní...:)
Den. xx (nevím:D) V Hoi An mne postihla velká voda..prší už vkuse asi páty den... Dneska na hostelu přestala jít wifina a došlo všechno pivo tak jsme se rozhodl vzednout kotvy a odplout na souš..:D Problém je vtom že mi na hostelu zůstala pod vodou motorka...Počkám pár dní a beru letadlo do kambodži a zde se vrátím v prosinci a budu pokračovat v road tripu.. Jinak fotky jsou focené včera kolem oběda kdy byla voda na ulicích po pás, rano jsme měl vodu po pás na hostelu a na ulici po krk... teď je tomu dalších 13hodin a nepřestalo pršet a vypadá to že ani nepřestane..zítra zkusím stopnout loďku a vyprostit motorku nebo si aspoň zajistit ať se mi o ní na hostelu postarají ,že se vrátím za tři týdny.. Jinak na fotkách si můžete všimnout jak jsou všichní věčně vysmáti:) usměv na tváři za každé situace :) jeden z důvodu proč jsem si zamiloval Vietnam :)
