Thajsko

         Po čtyřech měsících plného dobrodružství přilétám do Bangkoku, hlavního města Thajska. První dny si vůbec neužívám. Všude zástupy turistů co přijeli si užívat dovolené a pařit. Tohle ale není ten důvod proč jsem vycestoval do světa. Já potřebují dobrodružství.

        Po pár dnech strávených v Bangkoku jsem se rozhodl vydat na sever do Chiang Mai, města se stovky chrámů. Ubytoval jsem se v příjemným hostelu PM guesthouse kde mne přivítali Mike s Pimp. Mike je mladý evropan co se zamiloval do thajska a našel si tady ženu, s kterou začli provozovat tenhle hostel. Mike byl zapálený motorkář. Pověděl mi že, jestli hledám dobrodružství určitě bych měl projet okruh po severu thajska s názvem Mae hong soon loop. Na druhý den mi zařídil skútr a ja se nemohl dočkat až vyjedu. Pro mne to byla úplná premiéra. Nikdy jsem skútr neřídil a teď ještě k tomu mám řídit vlevo. Párkrát se mi podařilo najet z křižovatky do protisměru potkat auto  a  nebo při otáčení držet brdu a plyn a najet do zídky  ale to jsou věci, na které si začnete rychle dávat pozor.

    Mae hong son - Klikatá cesta ,která vede přes národní park Doi Inthanon se stejnojmennou  nejvyšší horou Thajska ,přes thajský venkov s výhledem na rýžová políčka ,přes hippie městečko Pai, kde v okolí je nespočet vodopádu a hot springu ke koupaní a také sloní farma. Dále  vesnička Karen (ženy s dlouhými krky), ke které se dostanete asi 30 minutovou jízdou v motorovém člunu po řece. 

        Měl jsem velké dilema jestli naštívit vesnici Karen.  Lidé žijící tam jsou uprchlíci z Barmy a tyhle vesnice jsou udělané uměle a mnoho lidí to srovnává k lidským zoo. Chtěl jsem si nakonec udělat o tom svůj názor.  Ve vesnici jsem byl jediný turista a tím že žijí v džungli a jediný přístup je po vodě tak mají svůj klid. Část vesnice fungovala jako skanzen pro turisty kde si můžete udělat fotky, koupit suvenýry nebo podívat jak vypadala stará škola. Za touhle části už se normálně žilo. Nové hřiště a  škola plné usměvavých a zvědavých dětí a nebo co mne překvapilo byl babtistický kostelík. Smíšené pocity mám dodnes.

        Hippie městečko Pai si mne hned získalo a potkal jsem tady kamarádku Zdeňku se svým přítelem Jirkou, kteří pracovali v sk8 hostelu a Jirka k tomu dával místním dětem lekce skatu. Zůstal jsem asi týden.V hostelu panovala skvěla až rodinná nálada.

           Po  1864 zatáčkách ,které má celý okruh se vracím k Mikymu do hostelu vrátit skútr a završit Thajsko bych chtěl na z některým ostrovů.

           Na bookingu jsem našel ve slevě osamocenou a celou prosklenou luxusní chatu na ostrově Ko Phangan a bez váhaní jsem ji zarezervoval a vyrazil. Týden na ostrově byl ve znamení lenošení a luxusu. Celá královská postel jen pro mne klimatizace a velký pracovní stůl s výhledem na moře. Ráj. 

           

Lenošení na ostrovech bylo fajn ale stereotypní a ja našel výhodné letenky do Hanoje. Plán pro příští měsíce byl jasný.... Koupit motorku a projet celý Vietnam.

        Do Hanoje jsem přiletěl z thajskeho Surat Thani až na druhý pokus Kdy jsem si omylem zakoupil letenku o měsíc později a na letišti jsem se divil proč neletím. Koupil jsem si letenku na další den a odjel na noc do nejbližšího motelu.V motelu hned na první poličce byli nachystané tři balíčky kondomu tak jsem nemusel ani dlouho přemýšlet k čemu se motel nejčastěji využívá. Až na hotelu jsem se dočetl že pro vstup do Vietnamu potřebuji zvací dopis, o kterém jsem neměl ani tušení. Rychle jsme si o něj zažádal a doufal, že mi do druhého dne přijde, protože kdyby ne tak mi propadne další letenka do Hanoje. Naštěstí dopis přišel a já mohl vklidu opustit Thajsko a pokračovat v mé cestě.

         Do thajska jsem se vrátil po 3 měsicích stravených ve Vietnamu a Kambodže.Vánoce a nový rok jsem oslavil v Chiang Rai a Chiang Mai ,kde jsem se seznamil s krásnou thajkou Mind a zůstal sní tam až do vypršení mých víz. Odletěl jsem z Chiang mai přes Malaysii do Australie.

        Na dva týdny za mnou přijeli kamaradí s kterými jsem projel okolí Kanchanaburi a ostrov Ko Chang